Vítejte na stránkách skupiny

Určeno všem pěším, plovoucím i lezoucím trampům, chatařům, stanařům i maringotkářům.

Jste na stránce
KOMPAS
ODKAZ
Alena Vondřejcová

Aktualizováno:
25.7.2011

MALÍŘKA ALENA VONDŘEJCOVÁ

Malování jako nutnost
Vývojové mezníky
Kouzlo voskové batiky
Kamarádka Alenka
Samostatné výstavy
Galerie obrazů

AKTUALITY

Rozhovor s Alenou Vondřejcovou pro Český rozhlas Pardubice
Video ze zahájení výstavy v Novém Městě nad Metují
Poslední práce

Malování jako nutnost

Malířka Alena Vondřejcová pochází z Úhořilky, malé vesničky vzdálené dvanáct kilometrů od Havlíčkova Brodu. Základy kresby a malby získala v Lidové škole umění v Havlíčkově Brodě u akademického malíře Jana Jůzla. V letech 1973 - 1978 studovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1975 přesídlila do Nového Města nad Metují, kde začala vyučovat výtvarnému oboru na Základní umělecké škole Bedřicha Smetany. V osmdesátém čtvrtém roce stála při založení Skupiny výtvarníků žijících v Novém Městě i jinde na náchodském okrese. V roce 1991 se odstěhovala do Chotče u Pardubic, ale ještě osm let za svými žáky do Nového Města dojížděla. Potom již působí jen ve svobodném povolání. Od roku 1991 je členkou Unie výtvarných umělců oblastního sdružení v Hradci Králové.

Vývojové mezníky

Mezníkem v její umělecké práci je rok 1975, kdy se přestěhovala do Nového Města nad Metují. Malovala tehdy akvarelem, temperou, olejem a také kreslila. Hlavním jejím zájmem byly přírodní motivy – krajina, květiny, zvířata, ale i podobizny přátel. Sledovala především naturální podobu předloh. V tomto období hledání vlastní výtvarné řeči, výrazu, se již zřetelně vyhranil její smysl pro plošný rozvrh tématu maleb i kreseb s výrazným posunem k dekorativnosti záměrně ve skladbě díla popírající perspektivu. To je pro její práce příznačné i dnes.

Od konce 70. let stále výrazněji uplatňuje představivost. Vlivem silných vnějších podnětů opouští nezávazná témata a ocitá se ve světě snů a představ, ve světě surreálném. Maluje fiktivní prostředí, v nich bezradné, melancholií a smutkem stižené bytosti. Tato etapa měla právě pro dílo pozdějších let velký význam. Projevila se tu totiž latentní stránka osobnosti umělkyně a jímající tesknota v obrazech dodnes zní. Opustila přehledný svět a projevila dosud skrytou dispozici dolovat, hledat a nacházet svět v sobě. Začala pracovat z vnitřního puzení, z přetlaku citů, z nutnosti.

Pak ji okouzlilo Nové město nad Metují, ve kterém se usadila, nové prostředí, noví přátelé. Intenzivně vnímá organismus města, jeho osobité kouzlo. Je to z obrazů té doby patrné. Skutečnost zniterňuje a transponuje v myšlenkovou a výtvarnou metaforu. Vzniká cyklus temper a olejů – půvabných novoměstských náměstí. Důvěrná a šťastná atmosféra z těchto obrazů vane dosud. Představivost, odpovídající na reálné podněty je již natolik silná, že autorka ostřeji svým vnitřním zrakem vidí a snáze formuluje svou novou malířskou řeč.

Kouzlo voskové batiky

V roce 1980 se seznamuje s technikou voskové batiky a v ní se posléze definitivně nalezla. Jakoby jí byla šita na míru. Zjistila záhy, že plně vyhovuje druhu její poetiky i jejímu výtvarnému myšlení. Poznání, že výtvarné možnosti batiky nejsou omezeny, přesně odpovídá povaze její imaginace. Pochopila, že v ní bude moci uplatnit svůj smysl pro barvu, monumentální koncept i detail. To co již dříve kolem sebe očima pozorovala, i co v sobě nosila, počala batikovanými obrazy znázorňovat. Erupce, kaskády barev a světla, ale též ticho, tlumená pastelová nálada, vždy pak mohutný citový náboj. Tak vypadaly batiky té doby. Objala svět s radostí a něhou, její paleta byla teplá.

Tvorba po roce 1991 je již ve znamení úplného uvolnění autorčiny obrazotvornosti. V batikách a od roku 1999 především v obrazech pozorujeme mnohotvárný, záhadný magický svět plný citů, nálad, barevné symboliky a smělosti, významových kontrastů světla, stínu a tmy. Umělkyně se tu hlásí, i když naprosto neprogramově, opět k surrealismu. Vědomí spíše utlumeno, uvolněn prostor podvědomí. Batiky a malby posledních deseti let plny děje, vnitřního dramatu, ale i laskavého humoru, snivého lyrismu, erotiky, hlubokého citu.

Pro Alenu Vondřejcovou je tvorba především poznáváním a vyslovováním sebe sama. V neupřímném, prolhaném světě, plném nejrůznějších nástrah a omezení, je jí ostrovem svobody. Tento způsob tvorby ji zbavuje tísní, dovoluje jí myslet a žít v harmonii. Zaujetí pro krásu, fantazii, sen, vnitřní svobodu, lásku, erotiku a poezii se vzpírá konvenci a komerčním zřetelům. Neusiluje o rozsah díla; k práci sedá, jen když má něco na srdci. Jde jí spíše o to, aby každou batikou, obrazem, kresbou o hájemství svého nitra – o sobě – něco pověděla. Její dílo je vzácně autonomní, osobní, lidské a upřímné.

Převzato z katalogu k výstavě Alena Vondřejcová – Binder, Wachsbatiken v německém Hildenu.

Kamarádka Alenka

Alenka Vondřejcová není jenom vynikající malířka, ale je to i velmi dobrá kamarádka, která miluje přírodu, plápolající táborový oheň a písničky s kytarou. Poznali jsme se s ní za velice zvláštních okolností v době, kdy se stěhovala z Nového Města do Chotče. Přijel nám ji představit náš kamarád a její osobní poradce Ota (náchodský bylinkář a léčitel) před začátkem týdenního kurzu muzikoterapie s hudebníkem, muzikoterapeutem a zenovým buddhistou Vlastimilem Markem. A tak Alenka získala blízko svého nového domova i nové přátele a my jsme získali vynikající kamarádku. Pokud ji to jenom čas dovolí, nechybí na žádné naší velké akci. Spát ve stanu, poslouchat šumění řeky, praskání ohně, nebo štěbetání ptáků nad ránem je pro ni, stejně jako pro nás, balzámem na duši, který ji stejně jako její obrazy umožňuje žít v harmonii a vnímat krásu.

Samostatné výstavy

1989 Kulturní a společenské středisko, Místní národní výbor, Nový Hrádek.
1989 Výstavní síň Ludvíka Kuby, Poděbrady.
1990 Galerie Františka Kupky, zámecký letohrádek, Opočno.
1991 Městská výstavní síň, Úpice.
1992 Muzeum krajky, Vamberk.
1992 Textilní muzeum, Česká Skalice.
1995 Galerie M, Vrchlabí.
1995 Výstavní síň Divadla Karla Pippicha, Chrudim.
1997 Okresní muzeum Orlických hor, zámek, Rychnov nad Kněžnou.
2001 Předsálí hudebního sálu, Magistrát města Pardubice.
2001 Velvyslanectví České republiky, Paříž, Francie.
2002 Městské muzeum, Galerie Zázvorka, Nové Město nad Metují.
2003 Výstavní síň Východočeského divadla v Pardubicích.
2004 Galerie Koráb, Ústí nad Orlicí.